DEN TŘETÍ: VLAJKA
Opět se hlásíme z letního tábora v Čeložnicích. V 7:30 za zvuku gongu vyběhli kadeti k ranní rozcvičce. Pod vedením svých Rangerů rozhýbali své tělo tak, aby bylo dostatečně připravené na další aktivitami nabitý den. Dopolední program se nesl ve znamení výuk. Kadeti se rozdělili podle svých funkcí k jednotlivým Rangerům. Někteří se učili poznávat rostliny a živočichy, jiní stavěli v lese bivaky. Topografové se seznamovali s mapovými značkami a orientací v mapě. Velmi důležitá je také znalost šifer, protože ve zbylých dnech budou kadeti dostávat spoustu zpráv v jednoduchých šifrách.
Ve druhé části dopoledního programu proběhl závod CROSS. V lese bylo umístěno několik stanovišť, na kterých děti plnily různé úkoly. Kadeti přecházeli lanovou lávku, skákali žabáka nebo třeba házeli granátem na cíl.
Po obědě a odpoledním klidu kadeti dostali velmi důležitou zprávu. Někteří už předtím zjistili, že jim u oddílových stolů chybí oddílové vlajky. Ve zprávě se dozvěděli, že se v našem národním parku Umbaiqi-Umbaiqo vyskytuje organizovaná skupina pytláků. Tato skupina usiluje o zisk přírodního bohatství a chce zničit naše výcvikové centrum. Byla odcizena vlajka výcvikového centra i vlajky jednotlivých oddílů. Průzkumem bylo zjištěno, kde se jednotlivé vlajky nacházejí. Po sestavení indicie zjistily oddíly, že se jejich vlajky nachází na louce. Vlajky se pak nacházely v objektu, který střežili pytláci. Do střeženého objektu se musel dostat z každého oddílu pouze analytik a topograf. Pytláci se úporně snažili papírovými koulemi vlajky bránit, ale kadetům se nakonec podařilo všechny vlajky získat. Následně všichni spojili své síly a spěchali do lesa na místo zvané granátiště, kde se nacházela vlajka celého tábora. Tentokrát se museli k vlajce přes pytláky dostat všichni kadeti. Pokud však pytláci někoho zranili, tak si musel dotyčný jít pro nový život. Po vyčerpávajícím boji byla nakonec osvobozena a navrácena vlajka. Po návratu do tábora proběhlo její slavnostní vyvěšení a zároveň se kadeti naučili kruhovou obranu. Díky této znalosti by nám už nikdo neměl odcizit vlajku, protože každý kadet má své určené místo v táboře, které hlídá. Když pak například noční hlídka zakřičí „poplach“, tak než nepřítel stačí ukrást vlajku, tak je obklíčen a chycen.
Následovala hra Ještěrka. Kadeti se podle oddílů spojili do řetězu. Každý kadet měl připnutý barevný ocásek z krepáku. Cílem bylo utrhnout vytvořenému řetězu (ještěrce) ocásek. Utrhnout ocásek se však mohlo pouze poslednímu členovi řetězce. Poslední člen se pak přesunul na začátek. Zvítězil ten oddíl, kterému se podařilo utrhnout všechny ocásky. Vzápětí se hrálo několik her na louce (molekuly, evoluce, kolíkovaná…).
Protože děti měly i večer spoustu energie, tak po večeři probíhala další „běhací“ hra. Tato hra nesla název Fazolačka a patří již řadu let mezi nejoblíbenější. Princip hry je jednoduchý. Na určeném místě v lese se nachází 2 kelímky. Jeden je vedoucích a druhý dětí. Děti si v táboře vezmou fazolku a mají za úkol ji přinést do svého hrnečku. Pokud je však někdo z vedoucích ťapne, musí mu dotyčný fazolku odevzdat a vedoucí ji hodí do svého kelímku. Za zvuku ukolébavky děti ulehly do stanů s výjimkou dalšího oddílu, který se vydal na stezku odvahy.