Stroj času 2013 - závěrečný díl trilogie

Fotky ZDE

Milí čtenáři našeho malého internetového blogu.

Píši už z domova, tábor nám skončil. V sobotu dopoledne se začaly objevovat první auta a v nich rodiče dětí, o které jsme se čtrnáct dní starali, jak jsme nejlíp dovedli. Opět v táboře zavládlo to divné prázdno, které se dostaví po skončení každého turnusu. Už nebylo slyšet radostné štěbetání prcků, kteří, lační po hrách a zábavě, pobíhali každý den po táboře. A co že se to vlastně těch posledních pár dní dělo? Pojďme si to postupně projít.

Pokud se nemýlím, poslední zápis skončil úterním večerem, tudíž přesunem na divoký západ. Onen úterní večer se nesl ještě ve znamení středověku, pro všechny týmy byla nachystána nefalšovaná středověká královská hostina. Stoly se prohýbaly pod grilovanými kuřaty, pak také obložené mísy, různé druhy ovoce, limonáda… a aby toho nebylo málo, ihned po hostině se nachystala středověká diskotéka, která všechny bavila až do jedenácté hodiny. Víc unavení jsme už snad ani být nemohli, avšak stálo to za to!

Ve středu ráno se všichni probudili opět do velkého horka, ještě štěstí, že v lese se to dalo vydržet. Tábor se tedy rozdělil na dva týmy a začala oblíbená bojovka – tanky. Každý z týmů si stanoví jednoho člena, který představuje tzv. štáb. Tento štáb se musí někde na nemalém herním území perfektně zamaskovat. Jednotliví hráči si pak rovnoměrně rozdělí role, např. pěšák, mina, rez, tank, samopal, protichemka, … Každá role může „zabít“ jenom nějaké určité jiné role. A před jinými se zase musí mít na pozoru. Tank třeba zničí pěšáka a samopal, avšak mina zničí tank. Rez pak zničí skoro vše kromě protichemky. Zvláštní roli hraje pěšák, který jediný může zničit štáb. A to je taky cílem celé hry – najít a zničit soupeřův štáb. Děti si hru, jako každý rok, velmi užily. Tanky prostě nezklamou.

Pak následoval pamatovací závod. Po lese viselo třicet obrázků a děti si jich musely zapamatovat co nejvíc. Letos se našli hned čtyři jedinci, co jich v cíli ze sebe vysypali všech třicet! Nejlepší v tomto závodě byla Klára Šustrová.

Následoval oběd no a pak už to, na co se celý tábor těšil už od rána – Zlatokopecká! Tato hra probíhá každý rok a každý rok je mezi dětmi ta nejoblíbenější. Na půl dne se celý tábor přesune na divoký západ. Z dětí se stanou zlatokopové a vrhají se po hlavě směrem k potoku, aby narýžovali co nejvíce zlata a za něj pak směnili dolary. Touha po bohatství pak některé mění v desperáty, na které čeká šerif. Zlato se směňuje v bance, kde sedí hamižní bankéři, máme tu také bar, kde se dá za nemalý peníz koupit něco na zub no a nesmí chybět kasino, kde zlatokopové zkouší svoje štěstí. Nemají to lehké, krupiéři v kasinu jsou zkušení a lstiví.

Závěr zlatokopecké byl až ve večerních hodinách. Pak následovalo rychlé uklízení. Pro dobrovolníky byla ten večer nachystána malá stezka odvahy, s níž si většina zúčastněných bez problémů poradila.

Během celého tábora týmy sbíraly za splněné úkoly části puzzlí, na kterých byla mapa okolí tábora. Ve Čtvrtek ráno týmy dostaly poslední várku dílku a tak se pustili do sestavování mapy. Mapa jim později ukázala místo, kde jsou ukryty chybějící součástky stroje času, ale o tom až později. Ve čtvrtek odpoledne se děti rozběhly po lese a sháněly poslední indicie, které je k součástkám měly zavést. Zjistili, že se mají přesně ve 21:50 sejít v táboře u stožáru s vlajkou. Dostaly také azimuty, kam se mají vydat. Takže ve stanovený čas všechny týmy zaměřily daný azimut a, doufajíc v nalezení součástky, vydaly se směrem, který ukazovala šipka buzoly. Po čase každý expediční tým narazil na svíticí kroužky. Všechny naštěstí napadlo schovat buzoly a vydat se po kroužcích, které je zavedly na hledané místo. Jaké nemilé překvapení je tam však čekalo! Místo součástky zde byla pouze zpráva od Ministerstva paranormálních jevů a v ní stálo, že součástky jsou v nebezpečí a tak musely být přemístěny. Když se pak se zprávou všichni vrátili zpět do tábora, na svých mapách už měli zaznačená místa, kde součástky hledat. To už ale byl večer, takže hledání se odložilo na páteční ráno.

Ihned po snídani všichni důkladně prostudovali svoje mapy a vydaly se do míst, která jim mapa prozradila. Tam už na týmy nečekala žádná zpráva ani šifra, ale vytoužená a dlouze hledaná součástka! Všichni rychle spěchali zpět ke stroji. Za asistence technika Ministerstva paranormálních jevů se podařilo součástky nainstalovat do stroje. Pak přišlo na zadávání adresy, která tentokrát měla o jeden symbol navíc. Symboly zadány do stroje, zmáčknutí tlačítka start… chvilka napětí… podaří se stroj zastavit a tím odvrátit konec světa?? Na obrazovce se začínají objevovat znepokojující nápisy, které se předtím nikdy neukázaly. Něco o tornádech, tsunami… nepovedlo se snad stroj deaktivovat? V tom najednou všechny zprávy zmizí, ozve se divný zvuk a na obrazovce začne blikat nápis „Chyba systému, stroj deaktivován, přesun časem zablokován“… Všichni jsme si pořádně oddechli, dílo se podařilo!!!  Hrozba byla úspěšně zažehnána, stroj deaktivován a celá expedice tak byla úspěšná.

Tím vlastně skončila i celá celotáborová hra. Odpoledne proběhla tradiční „netradiční“ olympiáda, kdy děti plnily různé srandovní úkoly, za které už nedostávaly body do táborového hodnocení, ale pouze nějaké sladkosti, což jim samozřejmě vůbec nevadilo. Večer se pak nachystal závěrečný slavnostní táborák. U něj proběhlo vyhodnocení všech her a závodů, rozdaly se diplomy, děti si vybíraly věcné ceny. Nakonec se také vyhlásilo pořadí jednotlivých expedičních týmů. Celotáborovku vyhrál tým Charlie, dostal za své úsilí krásný dort. Ani ostatní ale nepřišli zkrátka, sladké odměny bylo pro všechny dostatek. Následovalo pak pár písniček u táboráku, večerka a spacáky. Poslední táborová noc už nastala.

Opět nám celý tábor utekl rychleji, než si kdokoliv z nás umí představit. Na rozdíl od minulých roků byl však dost jiný. Za celých těch čtrnáct dní pršelo dohromady asi tři minuty, což nás velmi těší, už nám déšť nebránil v programu, jako dřív.

No a co teď? Pár následujících týdnů budeme vzpomínat, jak nám bylo hezky, jakou srandu jsme si všichni užili a budeme prohlížet ty kvanta fotek, které se letos pořídily. Až se jich nabažíme, bude už tábor skutečně nenávratně pryč a nezbude než se začít dívat do budoucnosti. Vždyť příští léto je téměř za dveřmi! Tak snad se zase za rok v Čeložnicích sejdeme v co nejhojnějším počtu!

Zdraví vás všechny táborový novinář a nástěnkář

Trpaslík