Zpravodaj z Čeložnic - díl druhý

Fotky ZDE

Se zpožděním, ale přece. Máme tu další vydání Čeložnického zpravodaje. Program je opět hodně nabitý, v podstatě se nezastavíme ani na chviličku, takže na cesty k wifi připojení není vůbec čas. Takže kde jsme to minule skončili? Aha, skončil třetí den.

Teď už máme den desátý, letí to jako blázen. No ale popořadě, den pátý - čtvrtek. Podle původního plánu opět měl proběhnout přenos v čase, tentokrát nás stroj měl přenést do středověku, avšak předpověď počasí nelhala, počasí přímo vybízelo vyrazit na koupák. No a tak se expediční týmy ráno rychle sbalily a vyrazily do Kyjova směr koupaliště, kde strávily celý den.  Večer po návratu byli všichni dost znaveni, přece jenom celý den na sluníčku a v bazénu udělá svoje, takže po večeři následovaly už jen klidnější hry v jídelně a volný program.

Máme tu pátek a týmy se tentokrát nepřenášely do žádné nové doby. Dopolední program nám zajistil příslušník Policie ČR, všem týmům udělal velice zajímavou přednášku o práci zásahové jednotky policie, dále s sebou také na ukázku přivezl nějaké zbraně, se kterými se obyčejný člověk rozhodně do styku nedostane. No schválně. Kolikrát jste drželi v ruce brokovnici nebo samopal vzor 58? Dětem se přednáška velice líbila, trvala skoro tři hodiny a celou dobu vydržely v naprosté tichosti a se zájmem policistu pozorovaly a nakonec ho ještě doslova zasypaly dotazy.

No a protože byl pátek, tzn. začínající víkend, rozběhly se odpoledne přípravy na odchod na puťák. Původně bylo v plánu vypravit na výlet celý tábor, ale vzhledem k tomu, že někteří neměli žádný větší batoh (i přesto, že v pokynech k táboru je to napsané tučným velkým písmem!!!) nemohli se této super akce zúčastnit všichni. Je to škoda. Když jsme my, vedoucí a instruktoři, jezdívali na tábory ještě jako děti, býval pro nás puťák vždy tou suverénně nejlepší vzpomínkou. Co je v dnešní době lepší, než na chvilku vypadnout z civilizace, vyrazit do přírody, spát ve stanu, opékat špekáčky na ohni a nasávat do sebe ten úžasný klid a harmonii v přírodě, která člověka v tu chvíli ze všech stran obklopuje. O tento zážitek tak byly kvůli chybějícím batohům připraveny téměř celé dvě třetiny tábora.

Na puťák tedy vyrazilo 16 starších no a v táboře na tři dny bylo o dost méně lidí. Ihned po jejich odchodu jsme dětem připravily závod, který je u dětí ze všech závodů nejoblíbenější, a to Netradiční závod. A o co že se to vlastně jedná? V principu je to závod úplně stejný, jako každý jiný. Ovšem po cestě jsou stanoviště s netradičními úkoly. Závodníci mají za úkol například předvést zvířata – slona s rýmou, lva s bolavým zubem, rybu na suchu… Na dalším stanovišti pak říct třikrát rychle za sebou jazykolam, dále plivali do dálky, troubili do papírové trubky a tak dále. Závod se moc podařil a program dětem zajistil až do večeře.

Po večeři se všichni odebrali na hřiště, kde se odreagovali u fotbálku. Fotbálkem večer neskončil, po návratu se děti oblékly a posedaly si kolem táborového ohně, kde za zvuku kytary a táborových písniček celý náročný den skončil.

V sobotu ráno všechny týmy dostaly dlouhou zprávu od Ministerstva paranormálních jevů. Ve zprávě stálo, že Darius de Flaves (vynálezce stroje času) nebyl jen vědec, ale i cestovatel, a že kdysi naplánoval krátký výlet po zajímavých místech ve Chřibech. Táborníci si tedy podle jeho pokynů nachystali věci a hned po snídani vyrazili na celodenní výlet. Po cestě navštívili například Kazatelnu, Sv. Kliment, Cimburk… Také několik úkolů museli splnit. Jelikož všechny týmy zvládly výlet na jedničku, dostaly do celotáborového bodování každý 10 000b. Po příjemné procházce nasledovalo spaní „pod širákem“, které aspoň částečně nahradilo ušlý zážitek z puťáku.

A máme tu neděli, polovina tábora je za námi a my si směle chystáme program na druhou polovinu záchrany světa. V neděli ráno se nám stroj tak trochu zbláznil. Nepřenesl nás tentokrát v čase, ale změnil dimenzi a my jsme se tak ocitli na planetě Retardos. Začal nám bláznivý den úplně naruby. Vedoucí se u oddílů střídali častěji, než ponožky, čímž nastal docela chaos. Týmy pak každou chvíli dostávali zprávu a v ní seznam úkolů, které mají splnit. Na večerní hlavní nástup měli dorazit, oblečení neoblečení, učesaní neučesaní, vozem nevozem a přinést dar nedar. Dále měli za úkol vyrobit 0,5m hluboký kopec a 0,5m vysokou jámu. Ano čtete správně, hluboký kopec a vysokou jámu. Všichni se také velmi dobře přizpůsobili novému prostředí planety Retardos a podle toho se také oblékli.

Málem bych zapomněl na střelecký souboj, který v neděli proběhl těsně před příchodem starších z puťáku. Celé dopoledne trojčlenné týmy střílely a pokoušeli se ukázat, že právě oni jsou ti nejlepší střelci z celého tábora. Z celkového počtu jedenácti tříčlenných týmu vyhrál tým ve složení Viktor Bajo, Matyáš Maxima, Jaroslav Duroň.

Večer pak týmy čekal další přenos, tentokrát nám stroj času ukázal rok 650 př.n.l. a tedy starověké Řecko.

V pondělí ráno jsme se všichni převléknuli do řeckých tóg a starověký den mohl začít. Dopoledne byl na programu hon na titány. Týmy museli nejprve sehnat podpisy od několika řeckých bohů, čímž dostali povolení na odchyt titánů. Dále museli vyluštit nelehkou šifru, která jim prozradila, kde se vlastně titáni nacházejí. Jakmile měli všichni doluštěno, vydali se chytat čtyři titány, kteří se však ukázali jako skutečně nelehká kořist. Úspěšní ale nakonec byli všichni a titáni byli polapeni a uvězněni.

Odpoledne se teploty vyhouply nad tropických 30°C, proto se děti přesunuli do lesa. Tentokrát měly za úkol co nejrychleji, pomocí hadrů, které měly, naplnit vodou z potoka nádobu o objemu pět litrů. Možná se to může zdát jako záležitost na pár minut, ale opak je pravdou. Potok nebyl zrovna blízko k nádobám, takže děti ždímaly hadry do nádob více než hodinu! Pak následoval štafetový závod, běželo se na místo zvané Střelnice, kde stříleli všichni ze vzduchovky. Po štafetě přišla večeře, po večeři hromadné sprchování.

Po té, co se všichni osprchovali, přišla na řadu noční bojovka. Po určeném území v lese se pohybovala Sněhurka a děti ji musel y najít a získat její podpis. Sněhurka však dávala svůj podpis jenom těm, kteří již měli podpisy všech sedmi trpaslíků. Ti se nepohybovali, ale naopak byli velmi dobře schovaní a děti je musely pomocí baterek všechny najít. Hra se protáhla až do večerky, takže pak se šlo rovnou na kutě.

Dnes, to znamená v úterý, je opět počasí koupákové. Tábor se ráno přesunul zase do Kyjova a snaží se přežít tyto tropické teploty u vody. Návrat je hlášen na večer, to bude na programu další přesun, tentokrát do středověku přímo na královskou hostinu. Ale to děti ještě neví, takže pššššt!

To je pro dnešek vše, čekejte na třetí a závěrečný díl našeho zpravodaje.

Za celý táborový ansámbl

Trpaslík